7. Hospodaření na Kopanicích

Louky a pastviny

Hlavní obživou Kopaničárů bylo zemědělství, pásli dobytek, obdělávali svá políčka. I tady zasáhla po válce tzv. socializace venkova.  Po sametové revoluci vzniklo ve Starém Hrozenkově dokonce jedno z prvních ekologických hospodářství v ČR. Kopaničárské louky a pastviny leží v CHKO Bílé Karpaty, proto i hospodaření zde má svá přísnější pravidla. V některých nejcennějších lokalitách dodnes například sečení probíhá ručně. Na zdejších loukách najdeme zejména v jarních měsících řadu druhů vzácných orchidejí, kterými jsou Bílé Karpaty vyhlášené. Pastva a ruční (šetrné) kosení jsou pro zachování bělokarpatských orchidejových luk velmi důležité.  

Ovocnářství

Významné bylo na Kopanicích také ovocnářství a sadaření. Ovoce se pálilo, sušilo, vyráběla se z něj povidla nebo zavařeniny. U chalup stávaly i sušírny (dřevěné či zděné) na ovoce, kde se topilo dřevem a ovoce se sušilo na proutěných mřížkách (říkalo se jim „lesy“). Je doloženo několik případů, že tyto malé sušírny využívali někteří chudší starousedlíci nejen k sušení ovoce, ale dokonce i jako skromné příbytky.

Z jablečné pálenky se vyrábí i dodnes podomácku na Kopanicích vyhlášený horký nápoj – tzv. „žmolkovica“. Najdete v ní drobné kousky „žmolky“ osmažené slaniny (proto název žmolkovica), zkaramelizovaný cukr, vodu a destilát - nejčastěji z jablek. Žmolkovica se připravuje dnes hlavně pro různé oslavy a slavnosti či dožínky. Nejvíc se hodí do chladného počasí, kdy vás krásně zahřeje. V létě se musí pít opatrně, protože hned „leze do hlavy“.