8. Vápenice

Škola

Dle pamětníků sídlila první škola ve Vápenicích v lokalitě Bartoňové (2. pol. 19. stol.). Druhá škola (jen 1. stupeň) pak později sídlila v budově, kde je dnes výrobna strun Gorstrings. Po vystavení nové budovy v roce 1958, do které se přestěhovala celá škola, se z původní budovy stalo kino, později zde fungoval kulturní dům. O zbudování nové školy se zasloužil její bývalý ředitel Jan Staša (1926 – 2014).

Jan Staša

Byla to významná postava, která se vepsala do paměti mnoha zdejších obyvatel. Dodnes na něj jeho žáci rádi vzpomínají. Byl to prý přísný, ale dobrý učitel. Pocházel z Hroznové Lhoty. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté ještě dvouletou školu pro lidové umění Jana Úprky (syna Joži Úprky) v Hroznové Lhotě. Po válce studoval na učitelském ústavu v Kroměříži, kde maturoval. Vojenskou službu absolvoval u PTP, pracoval v rámci vojny i jako horník v Orlové i Karviné (1950- 1953). Ve Vápenicích působil jako ředitel školy od roku 1954 (od svých 28 let) až do konce ledna 1967. Předtím strávil nějaký čas i ve školách ve Starém Hrozenkově. Byl všestranně nadaný, inicioval stavbu nejen nové (třetí) školy, ale i dalších staveb. Byl činný i kulturně, s dětmi nacvičoval divadlo nebo dirigoval chrámový soubor. (http://www.pametnaroda.cz/story/stasa-jan-1926-2725)

Mlýn

Nedaleko třetí školy byl u potoka mlýn. Budova dnes stále stojí, ale je už přestavěná, slouží pouze jako obydlí. Mlýn zde fungoval údajně od nepaměti pod různými majiteli. Pamětníci vzpomínají na Pípalku, Kopuncovi, Navrátilovi. Poslední majitel Josef Navrátil se přistěhoval na mlýn z Mařatic někdy v 19. století. Do zdejšího mlýna chodili lidé ze širokého okolí.  Mlýn zničili komunisti v roce 1948. Navrátilovi byli svého času asi největšími hospodáři ve Vápenicích – patřily jim prý až desítky hektarů. Rod Navrátilů žije na mlýně dodnes. Traduje se, že v okolí potoka u mlýna a u rybníčku prý lidé vídali i vodníka.

Budoucnost

 „Stará stavení začínají ožívat nově přistěhovalými obyvateli a už tu máme první generace těch, kteří se narodili na Kopanicích, i když rodiče pochází z různých míst České republiky. Děti chodí do místní školky, školy i do folklorních souborů a místní tradice přijímají za své. A kde mají tyto děti kořeny? Zcela jistě zde. V tomto Bohem požehnaném kraji. V dětských tvářích můžete nalézt souznění s přírodou, kopaničářskou rozšafnost, i tvrdost a neústupnost. Jsou to děti, jejichž jasné NE, zazní vždy, když se jich někdo zeptá, zda by se odstěhovaly za pohodlím města. Zdá se, že jim nevadí ani zima, ani dálka a nepohodlí. Jsou místní. Vždyť v tom je historická podstata Kopanic - vždy přijmout toho, kdo jde kolem. A kdo vydrží, zůstává navždy.“